U tradičního kimona se většina ozdob nosí pouze ve vlasech. Zapomeňte na prsteny a náhrdelníky, obzvlášť pokud se chcete zúčastnit nějaké formálnější události, například čajového obřadu.

 

Kanzaši (簪) jsou tradiční ozdoby do vlasů, které ženy nosí ve složitých účesech. Používají se již od období Džómon, kdy měla jehlice ve vlasech odhánět zlé duchy a neštěstí. Mohou mít tvar jednoduchého hřebínku či jehlice s ozdobným koncem, složitější vypadají jako květy rostlin apod. Nosí se podle ročního období. Vyráběny jsou z lakovaného dřeva, stříbra, zlata, želvoviny a hedvábí. V dnešní době můžeme vidět i kanzaši z plastu.

 

 

 

Kuši (櫛) je označení pro hřebínek do vlasů, tradičně vyráběný ze stříbra, lakovaného dřeva či želvoviny.

Kogai vypadají jako jídelní hůlky, zapichují se do účesu jako ozdoba. Pozor, nikdy nepoužívejte běžné jídelní hůlky, ať jsou sebekrásnější!

Bira bira je dlouhá ozdobná jehlice do vlasů.

 

Obidome (帯止め、帯留め) vypadá jako ozdobná brož, nosí se navlečená vepředu na obidžime a zdobí tak obi. Používají se pouze k neformálním oděvům, maiko mají speciální, větší a zdobnější typ obidome, který mohou používat k hikizuri. Nosí se pro zpestření oděvu, není tedy nezbytnou součástí šatníku.

 

 

 

 

 

I pánové mají možnosti, jak si svůj oděv trošku přikrášlit. Jedním z nich je netsuke a s nimi související inró.

 

Necuke (根付) byly poprvé vyráběny už v 17. století. Jelikož kimono nemá žádné kapsy, ale muži potřebovali místo, kde by mohli nosit své nepostradatelné věci (dýmky, tabák, peníze, razítka), vynalezli toto řešení. Jsou to v podstatě malé vyřezávané sošky, které drží na obi kolem pasu. Na ně se pak zavěšují nádobky, do nichž se dají umístit drobnosti. Nejčastějším materiálem na výrobu je slonovina (dnes zakázáno), tvrdé dřevo, porcelán a kovy.

 

Inró (印籠)  je jedním z oněch nádobek k přechovávání cenností.  Je to zdobená skříňka ze slonoviny či lakovaného dřeva složená z několika krabiček zapadajících do sebe.

 

Vějíře jsou pravděpodobně nejslavnějším japonským doplňkem. Nosí je muži i ženy a jsou pokládány za nepostradatelnou součást tradičního oděvu. Vyrábí se většinou z bambusu,  dřeva a látky či papíru. Ty moderní ovšem můžou být i z umělé hmoty. Zdobí se vyřezáváním, malováním nebo například kaligrafií. Existují dva druhy vějířů:

 

Učiwa (団扇) je plochý vějíř ve tvaru listu pocházející z Číny. Má především praktické využití (ovívání).

 

Ógi (扇) či sensu (扇子) se dá skládat a je původem japonský. Existuje dokonce vějířová řeč, kdy pohybem vějíře dáváme najevo své pocity a touhy. Například chtěla-li si žena zatančit, položila si složený vějíř na levou nohu, pokud o tanec neměla zájem, odložila ho na pravou nohu.