Nechcete-li chodit v kimonu naboso, jak je to dnes v módě, doporučuji vám projít si tento malý seznam, ať víte, co budete potřebovat.

 

Tabi (足袋) jsou ponožky dosahující nad kotníky s odděleným palcem. Zapínají se z boku na knoflíčky a nosí se s tradiční obuví. Slavnostní tabi mají čistě bílou barvu, jinak mohou být pestrobarevné s různými vzory. Dnes se vyrábí i jako běžné ponožky či jejich podkolenková verze.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Džika tabi mají gumovou podrážku, vršek je stejný jako u tabi. Nosí se bez bot, například při bojových sportech.

 

Geta (下駄) jsou boty podobné žabkám, které se nosí k jukatě. Vyrábí se ze dřeva, obvykle lakovaného dřeva paulownie, a nohu přidržují látkové pásky.

 

Zóri (草履) jsou látkové, kožené, slaměné nebo vinylové sandály. Nejformálnější zóri pro muže se vyrábí ze slámy s bílými pásky. Nosí se ke kimonu. Je obvyklé, že si dámy kupují zóri zhruba o 1-2 cm menší, než mají nohu, a to ze dvou důvodů. Prvním je, že pásky hanao jsou u nových bot těsné a postupně se nošením uvolní, tudíž se noha trošku posune dopředu. Také to brání přišlapávání si zadního lemu kimona při chůzi.

Hanao jsou vycpané řemínky k botám geta a zóri. Dají se vyměnit

a povolit i utáhnout dle potřeby nositele.

 

Waradži (草鞋) se vyrábí ze slaměného provazu. Dříve v nich chodili vojáci, zemědělci a obyčejný lid, dnes už je nosí většinou jen mniši.