Slovo „kimono“ (着物) původně označovalo oblečení různého druhu. Pro hedvábné roucho ve tvaru T s dlouhými širokými rukávy se tento název začal používat až později. Japonci je nazývají wafuku (和服), tedy oděv japonského původu. Kimona se oblékají „omotáním“ kolem těla vždy levou stranou navrch a připevňují se pásem obi, který brání klouzání a rozevírání látky, drží tvar kimona a na zádech se uvazuje do ozdobného uzlu.

V cenách kimon může být rozdíl třeba několika desítek tisíc, určují se podle stáří kimona, ojedinělosti a stavu, v jakém látka je. Velmi důležitá je také estetická stránka. V Japonsku byla výroba kimon vždy považována za umění a jako takové jsou hodnoceny i výrobky tohoto odvětví textilního průmyslu. Obzvláště některé dekorativní techniky jsou vysoce ceněny (například ruční malování či technika Yuzen, viz Způsoby barvení a zdobení).

 

Části kimona:

• Eri – límec
• Uraeri – vnitřní límec
• Tomoeri – vnější límec
• Mae migoro – hlavní přední díl
• Uširo migoro – hlavní zadní díl
• Senui – šev uprostřed zad
• Sode haba – šířka rukávu
• Kata haba – šířka ramene
• Juki – šířka rukávu a ramene
• Sode – rukáv
• Furi – rukáv pod otvorem pro ruku
• Sodetake – hloubka (délka) rukávu
• Sodeguči – otvor na rukávu u zápěstí
• Sodecuke – otvor rukávu u těla
• Mijacuguči – otvor pod rukávem
• Doura – vrchní podšívka
• Susomawaši – spodní podšívka
• Fuki – krycí lem

 

Kimona se dělí do různých kategorií od těch určených ke každodennímu běžnému nošení až po ty velmi formálního rázu. Liší se barvou, vzory, použitým materiálem a (ne)přítomností rodových znaků kamon (家紋).